Pověsti a vyprávěnky z Rudic

Obrázky do této publikace nakreslili žáci ZŠ Nezdenice narození v letech 1990-1991. Většina rudických domácností tento poklad vlastní. 
Trávit Velikonoce tradičním způsobem letos nebudeme. Počasí přeje vycházkám a dalším venkovním aktivitám. Zpříjemněte si Vaše toulky přírodou četbou několika výše zmíněných pověstí. Najdete je na různých místech v Rudicích, fotografie Vám napoví. Nezapomínejte používat ochranné prostředky. Přejeme Vám pěkné svátky jara, hodně zdraví a veselou mysl.
Mirka Ch.

Pověsti a vyprávěnky z Rudic

V roce 1999 vydal Klub přátel etnografie, grafická úprava a redakce je z dílny pana profesora Oldřicha Matějíka.

Dřevěný kříž

Z Rudic do Přečkovic vede od nepaměti cesta. Kolem ní v zátočině rostly střešně ptáčnice, které svými kořeny chránily svah před sesunutím. Přečkovjané neměli do Rudic do kostela daleko. Stačilo dojít ke kříži a potom už je to po rovině kousek.

O kříži se vypravuje smutný příběh. Kdysi z večera šel tudy četník. Měl těžký krok, klobouk posazený hodně do čela, až mu kohoutí péra překrývala oči, byl velice zachmuřilý. U kříže se posadil, nabil pušku a zastřelil se. Nikdo nevěděl proč. Snad špatné svědomí jej trápilo. Tělo bez ducha, hlava pokleslá na prsa. Když lidé přicházeli, s úděsem se zastavovali. Kterýsi forman pak naložil mrtvého na žebřiňák a odvezl do márnice. Za přítomnosti ouřadu byl pochován jen tak narychlo na kraji hřbitova.

Netrvalo týden, šel tou cestou dědáček Zašů od dcery z Kladné. U křížku si chtěl nacpat fajku. Trochu se šeřilo a vidí od Hrabové vycházet jakousi podezřelou postavu. Rozhodl se zrychlit krok, ale neznámý mu zastoupil cestu a pokorným, prosebným hlasem ho žádá: „Dobrý člověče, pomodli se za mě aspoň ty a budu mít v duši trochu pokoje.“ Dědáček klekl ke kříži a hlasitě se modlil Otčenáš za klid nebožtíka. Jak mu slova plynula ze rtů, přízrak mizel, až se ztratil docela. Nikdy víc se tu už neobjevil.